nazývati sě, -aju, -á ipf., též nazévati sě; k nazývati
(kým/čím, kdo, jaký) nazývat se, jmenovat se, zvát se: tiemto pak znamením pravá pokora sě líčí…, kdyžto sě sám bude nazywati [mnich] všech menší OtcB 120b si… pronuntiet; křesťanem počě sě nazywati OtcB 34b Christianum se fateretur; neb se jich [Židů] králem nazywal a synem božím VeronK 106 se dicebat; knieha zahrádkúť se nazywa BawEzop 216; když chce syn boží ukázati svój hněv…, tehdy sě nazywa lvem a medvědem WaldhPost 100b; die: v naší zemi, jako by řekl: odonud sě nazyway; všeť chci s tebú společně jmieti ŠtítSvátA 53b; naziwal sě [Ojíř] boží bojovník CestMandA 184a; jenž sě poslem apoštolské stolice bezprávně a lživě naziwá Budyš 6a se … asserentis; králem českým nestyděl s sě [Zikmunde] naziwati Budyš 10a regemque Boemiae non es veritus profiteri; svolání konstanské, jenž sě nazýváš svaté ArchČ 6,33; nevěrná cizoložnice, že s se směla mú chotí nazywati RokPostB 341; že se nazywagi bosáci a jsú trepkáři KorMan 38a; ktož koli v své povaze…nestojí…, již ne člověk, ale hovado…se nazéwa KorMan 172b. – Srov. nařiekati sě
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nazývati, -aju, -áš, impftiv.; stsl. nazyvati invocare. — Jmenovati, nennen: otcě neroďte sobě nazyewaty na zemi vocate EvVíd. Mat. 23, 9; ač by kto nazyewal jej buohem t. Jan 9, 22; že já pán, jenž nazywgi (sic) jmě tvé ProrOl. Isa. 45, 3; a oni budú jeden sbor, jěž Kristus nażywa ovčincem HusPost. 83a; počě jej přěludem nazywatí OtcB. 35a; ktož jeho kacieřem nazywachu arbitrantur t. 108a; súdečkové, kteréžto ares nazywagi MandA. 160a; jej naziwagi bohem zemským nominant Mill. 124a; nazywagij je kacieře reputant t. 51b; marné utracenie nazijewagij velikomocností HrubLobk. 64a; z toho mě blahoslavenú nazewati budú KřižB. 106b; nazywaſs arbitraris me inimicum MamA. 16b; — n. sě nazývati sě sich nennen, heiszen: že sě smě králem nazywati Hrad. 90a; bez strachu, ktož jest chtěl, mohl se křesťanem nazývati ŠtítE. 13; v prvém (dobrovolenství) ſie naziwamy malými Kruml. 227a; křesťanem počě sě nazywatí OtcB. 34a; (Izaiáš) sě jest hřiešníkem nazywal se vocavit t. 78a; (svatí otcové) ješto sě mnišie nazywachu t. 113a; když sě sám bude nazywatí všech menší semet pronuntiet t. 120a; (Ojíř) naziwal ſye boží bojovník MandA. 184a; jenž sě božím prorokem naziwachu (sic) se dicebat Mill. 23a. — Vzývati, anrufen: nazywati budem jmě tvé invocabimus ŽWittb. 74, 2; v kterýž kolivěk den tě budu nazywaty, rychle rač mě uslyšěti Modl. 121a; (matka přišla) nazyewagyczy a prosieci něčso u ňeho adorans EvVíd. Mat. 20, 20; bude-li nazywaty mě skrúšeným srdcem Brig. 114; (Antonín) nazywatí počě hospodina OtcB. 75b; svatého Jana počnú naziwati invocare Mill. 29b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².